V kolika letech začít hrát na piano

Často se mně žáci svěří, jak je jim líto, že nezačali s hrou na piano dříve. Na to odpovídám: „Začít se dá kdykoli!“.

Učím z 90% žáky, kteří jsou starší 25 let. Osobně jsem začal hrát na piano až v 17 letech a vystudoval jsem konzervatoř i Jamu. Samozřejmě jsem tomu věnoval celý svůj volný čas s intenzivní přípravou. Možné to však je.

„Kdybych měl takový talent, taky bych to dokázal…“

Nesouhlasím s názorem, stojícím na talentu: „Jó, kdybych měl takový talent, to bych jinak hrál!“ Talent je jen cca 5% z celého klavíristy – zbytek je píle, chuť a odhodlání věnovat klavíru celé dny tréningu…. Článkem nechci tvrdit, že klavíristé, kteří hrají od útlého věku, nemají časovou výhodu. Jejich hrací aparát je zdokonalován několika lety práce a jistě mají patřičný náskok.

Jakou úroveň hry chcete dosáhnout?

Důležitým měřítkem je úroveň na kterou chce pianista dosáhnout. Pokud člověk hraje pro radost a pro relax, myslím, že se to může naučit v docela krátkém čase (dávám mu rok – maximálně dva!).

Pointa na závěr

Jaká je pointa tohoto článku? Nebojte se začít cokoli dělat i v pozdějším věku. Člověk by měl své výzvy zdolávat a překonávat po celý život. Není nic lepšího než si jednoho dne uvědomit, že ta námaha a úsilí za to všechno stály a že jsem se něco nového přiučil či naučil. Pevně držím palce! Lidi hrajte!

44 komentářů V kolika letech začít hrát na piano

  • Besttom

    Dobrý den, předem bych chtěl poděkovat za vaše stránky. Opravdu jsem tam našel mnoho informací a ujistil se, že nikdy není pozdě začít se učit hrát na klavír a splnit si tak životní sen. Je mi 35 let a vždy jsem jen toužil umět hrát, s příchodem internetu jsem fascinovaně hleděl na videa, kde hrají na klavír lidé všech možných úrovní. To v podstatě dělám dodnes a konečně jsem se rozhodl. Chci si půjčit elektronické piano a začít se učit hrát. Klasické piano bohužel nemohu, protože bydlím v panelovém domě a sousedi by to nerozdýchali…
    Moc vás tedy prosím, zda nemáte kontakt na kvalitního učitele klavíru, který by byl schopen ujmout se tak „starého“ začátečníka. Jsem z Ostravy a chtěl bych na výuku docházet alespoň jednou týdně. Kontaktoval jsem stránku „doucovanipraha“ a čekal jsem na odezvu. Ta přišla. Dnes se mi ozval pán, který mi nabízel výuku. Co k tomu říct. Nejdříve mi řekl, že není žádný vystudovaný klavírista a doma má klávesy. Když jsem se ho zeptal, zda je schopný naučit mě noty a pak z nich hrát, tak mi odpověděl, že nějaké základy not má a něco by mi ukázal, například jaká nota odpovídá určité klávese na pianu. A později bych si prý mohl najít nějakého opravdového klavíristu… Tak nevím, už od počátku ve mě tento člověk vzbudil nedůvěru. Proč bych měl začít u něj a pak si hledat někoho lepšího, když můžu rovnou začít u pořádného učitele, že? Na stránce „hudebka“ mi sice nějací učitelé z Ostravy vyskočili, ale nedokážu se rozhodnout. Byl bych ochoten i dojíždět do měst v okolí Ostravy, ale chci opravdu učitele, který mě nenaučí nějakým špatným návykům a pak bych se jich třeba těžce zbavoval.
    Co se týče mých znalostí hry na hudební nástroje, tak jsem lehce nakousl výuku hry na kytaru. Ale abych se přiznal, kytara byla jen jakási náhražka, abych snad zaplašil touhu hrát na klavír. Vím, že vám spousta lidí píše možná i stejné příběhy, ale vaše stránky mě zbavily strachu a dodaly mi odhodlání začít i v mém věku… Pořád jsem si totiž říkal, že učit se hrát na kytaru v mém věku přece nebude nikomu divné, kytaru si můžu vozit všude s sebou a konečně budu hrát na nějaký nástroj. Ale místo toho, abych po večerech alespoň mačkal struny, raději jsem sledoval videa klavíristů. Dodali jste mi odvahu a hrozně jsem si oddychl, když mě v mém odhodlání podpořila manželka. Navíc máme malé děti a k hudbě bychom je chtěli s manželkou určitě vést.
    Omlouvám se, že jsem se tady tak vykecával, ale potřeboval jsem to ze sebe dostat:-) Budu moc rád, když si tento email alespoň přečtete a pokud mi doporučíte nějakého učitele z Ostravy a okolí, budu neskutečně šťastný.

    S pozdravem Besta Tomáš

    • admin

      Dobrý den Tomáši,
      rád jsem si vaši zprávu přečetl. Ano, podobně jako vy, to má spousta lidí. Až si „splní“ práci a rodinu, začnou pokukovat po něčem, co v sobě měli léta skryto. Učil jsem mnoho lidí, a hlavně starší, kteří po hře na klavír dlouho toužili. Jsou to velmi vděční žáci, kteří jsou vždy dobře připraveni a látka je zajímá.

      Moc vám děkuji za pochvalu stránek, hodně to pro mě znamená, protože je za tím opravdu neskutečno práce. Zdá se, že nikdy neskončí. :)

      Co se týká vašeho dotazu na učitele na klavír v Ostravě, tak s tím vám nepomůžu. Kontakty tam nemám. V každém případě se tolik nebojte s někým začít učit. Život je pokus / omyl. Nemějte z toho strach, že vám učitel nebude vyhovovat. Tak si najdete jiného. Hlavně začněte, ať už jakkoli.
      Přeji vám mnoho odhodlání a píle. Té budete potřebovat hodně.

      S pozdravem Jiří,
      pianoFORTE.cz

  • Tieu

    Měl bych prosím dotaz, zda to má doopravdy cenu začít na klavír, když jsem nyní 19 let starý. Piano se mi již odmalička hodně líbilo a vždycky jsem poslouchal hudební pianové skladby. Teď, když budu mít po střední škole, budu mít konečně čas trošku více na piano. Proto bych měl dotaz, zda to stojí za to začít. Mým cílem je doopravdy si zahrát nějaké skladby pro radost a hlavně- jsem člověk, co rád poslouchá emocionální skladby, tak zda bych někdy byl schopen je zahrát, nebo budou pro mne tyto vrátka navždy zavřená? Měl bych vplánu si vyhledat v okolí nějakou zuš a domluvit se tam s učitelem.

    Do hudebky jsem chodil už od 7let, mám za sebou hudební nauku. Zprve jsem chodil na zobcovou flétnu, poté jsem začal na klarinet a končil saxofonem. Hrál jsem ve sborech(flétnový) a na mnoha akcích. Také jsem nějakou dobu chodil do pěveckého sboru, takže si myslím, že hudební sluch mám. Mám ale jako muzikant problém si doopravdy poklepávat na rytmus a hlídat si ho někdy, klepat si zároveň a hrát mi prostě nějak nesedí. Už odmalička jsem byl naučen hrát sluchem a vcítit se do skladby, prostě vidím noty a hraju dle sluchu. Většinou to vždycky strefím ani nevím jak (kejvám se rád do toho asi nejspíš :D).

    O co mám ale největší obavy je, že bych nebyl schopen dělat dvě věci najednou. Když jsem měl možnost si ošahat třeba bubny a zahrát si na ně, nebyl jsem schopen například hrát nohama něco a rukama dělat něco. Kamarád mi tvrdil, že mu to problémy dělalo také, ale časem to člověk vypiluje. Ale já si myslím, že semnou to bude horší.

    Proto bych vás žádal, zda by mi to někdo nemohl objasnit a vysvětlit mi, co mám nadále dělat. Děkuji vám všem za pomoc!

  • admin

    Zdravím Tieu,
    myslím, že dotaz dobře vystihuje tento článek pianoforte.cz/psychologie-hry/v-kolika-letech-zacit-hrat-na-piano Začít se dá kdykoli a kdykoli se dá dosáhnout až na vrchol. Záleží jen na odhodlání, vytrvalosti, vášni a zaměření na jednu konkrétní věc.
    Vidím, že máte problémy s tím pro co se nakonec rozhodnout. Radím Vám, rozhodněte se pro jednu věc (je úplně jedno pro jakou, pokud Vás baví obě) a pak se jí úplně oddejte. V zenovém učení se praví: „Když sedíš seď, když stojíš stůj.“ Myslím, že to mluví samo za sebe.

    Mějte se,
    Jiří,
    pianoFORTE.cz

  • Tieu

    Děkuju vám moc za odpověď. Na flétnu jsem začínal, protože jsem byl astmatik. Poté když jsem vyrostl, měl jsem možnost ját na klarinet, nebo na pozoun, rozhodl jsem se na klarinet. Saxofon mě v té době doopravdy uchvátil, tudíž jako většina jsem se rozhodl přejít na něj. Ale klavír byl vždycky má touha. S vytrvalostí nemám problém, protože když pro něco doopravdy jevím zájem, jsem schopen toho časem dosáhnout. I tak děkuji moc.

  • admin

    To máme tedy podobně. :)

    pianoFOTE.cz
    Jiří

  • Pianolka

    Začít s hrou na klavír se dá v kterémkoliv věku, ale výsledek bývá vždy různý. Záleží, jaké má člověk do budoucna se svou hrou plány. Pokud si chce zahrát své oblíbené písně (lidové, populární) nebo lehší přednesové skladby (spadající v osnovách ZUŠ pro 1. stupeň), tak má velkou naději, že to při správném cvičení zvládne i v dospělém věku.
    Sama jsem měla příležitost učit žáky od tří do 30ti let (a příležitostně i starší) a jednoznačně mohu potvrdit názor mnoha dalších zkušených kolegů, že nejideálnější věk pro začátek výuky hry na klavír je předškolní věk. Děti se ještě vyvíjí, jejich ruce a tělo se formují a přizpůsobují nástroji (zatímco předškolní dítě v pohodě posunuje při doprovodu lidové písně v levé ruce malíček na černou klávesu na dominantu, pro dospělého člověka je to po fyzické stránce poměrně velký problém). Dospělí začátečníci mají už ruce zformované, je těžké na nich něco předělávat nebo je jinak formovat. Zatímco dospělí člověk (ale už i školní dítě) jde na spoustu věcí přes rozum, předškoláci jdou přes emoce – jejich hra bývá po výrazové stránce přesvědčivější než u starších začátečníků. A někdy starším začátečníkům myšlení v hraní vadí (zkuste chtít transponovat píseň nebo její část po předškolákovi a po školním dítěti – přestože školní dítě má už více rozvinuté logické myšlení, jde mu to hůře než předškolákovi, který na to jde přes sluch).
    Nechtěla bych v žádném případě zrazovat starší začátečníky od hraní. Chci jen upozornit, že pro ně bude hra na klavír těžší a ne vždy dosáhnou stejných výsledků jako jejich mladší kolegové.
    Určitě by se mohla ještě rozvinout diskuze na téma, co si kdo představuje pod pojmy „umět hrát na klavír“…

  • Monika

    Ja jsem vzdycky na klavir chtela hrat…ale kdyz jsem byla mala, doma nebyly penize a nebyl nikdo, kdo by mi krouzek sponzoroval… Ted uz je mi 23 let a obcas pekne smutnim, ze jsem vsechen ten cas tak nejak jenom promarnila a na klavir se nenaucila…Bylo by to ted asi tezke, nemam hudebni nadani, neznam noty, neznam nic, jedine co mam, jsou dlouhe prsty, ale ty ze me asi klaviristku neudelaji, ze?

  • admin

    Monika: „nemam hudebni nadani, neznam noty, neznam nic, jedine co mam, jsou dlouhe prsty“

    Moniko, všechny tyto důvody jsou jen bariery, kterými se schováváte za nerozhodnost začít. Osobně učím lidi, kterým je i 50 let a je možné i v tomto pokročilém věku dosáhnout slušné hráčské úrovně.
    Dlouhé prsty, jak rádi ne-klavíristé říkají, nejsou ke hře na klavír nutné. Mám kamarádku, která má o třetinu menší ruku než já, s obtížemi hraje oktávy, ale protože má obrovskou motivaci, tak nyní studuje 2 ročním klavírní hry na AMU v Praze. Musela se snažit, ale dosáhla toho…

    Zatněte zuby a pusťte se do toho a nebo ještě chvíli počkejte, budu přidávat on-line výuková videa na klavír a tak to budete moci zkoušet z domova.

  • Pavlas

    Takze je tu relativni sance ze bych se ve 20ti letech jeste pomerne slusne neco naucil?? Deda me ucil kdyz mi byly 4, ale nasi potom prodali piano, prej bych na to stejne nikdy neumel, a od tej doby jsem do nich hucel ze chci hrat…. Az nakonec jsem si ted poridil klavesy, tak se trapim doma jako samouk… Jen bych se chtel zeptat, jake mam asi tak zhruba sance, myslim teda ve smeru formovani prstu a rozdeleni rukou pri hre… Nedela mi problemi zahrat hrat po sluchu z videi na youtube, noty jsem se taky jakz takz naucil, takze podle nich bych jsem po nejakej dobe zkouseni taky schopen zahrat…. Jen rozdelit ty ruce, a ty prehmaty…

  • admin

    Přehmatů bych si ve vašem případě vůbec nevšímal. Ty se časem vytratí. Chce to prostě hrát a hrát. Osobně jsem s tím také bojoval, ale to se poddá…

    Co se týká rozdělení rukou, jedná se o dlouhodobější záležitost. Nemůžete očekávat, že za týden budete mít separované mozkové hemisféry a budete hrát bez obtíží. I u vyspělého klavíristy dochází k obtížím, ale nejsou tak znatelné. Klavírista totiž prošel několik podobných problémů a tak se nesetkává s ničím úplně odlišným.

    Nevím přesně co máte na mysli pod „formování prstů“ pokud více rozeberete, můžm na to reagovat…

  • Pavlas

    Nevim jak to spravne popsat, bylo tim mysleno, ze mam problemy poskladat prsty ma klavesy, i kdyz se snazim ruku uvolnit mam ji dost krecovite… Ale obcas pozruju ze to zase jde tak nejak samo… To se snad casem taky srovna…

  • admin

    * Na křeče v ruce bych si dával velký pozor. Jediná pomoc je sebe-kontrola, kterou byste měl aplikovat co nejčastěji (alespoň v začátku). Většinou je problém v ramenou, které pokud uvolníte, dostaví se uvolněnost při hře i v zápěstí.
    * Další možnou příčinou je to, že prostě nemáte ještě vypracovány potřebné svaly ke hře na klavír, ale to chce čas (jak píšete).
    * Křeče v rukou nepodceňujte a nepřepínejte šlachy, mohlo by dojít k zánětu a poškození. Tzn. všeho s mírou …

  • Jirka

    Dobrý den,

    potřeboval bych vědět, kde můžu začít navštěvovat hudební školu… Je mi 18 let a chtěl bych se naučit hrát na klavír. Lituji, že jsem neměl možnost v mládí, a tak potřebuji poradit. Doufám, že věk nebude hrát roli. Stačí, když sem napíšete potřebnou hud. školu. Děkuji za odpověď.

  • admin

    Zdravím Vás Jiří, není to tak jednoduché. Pokud je Vám již více než 18 let, budete brán jako dospělý a né každá ZUŠ vás vezme na hodiny klavíru (nedostávají na dospělé dotace, dříve to šlo ale teď už ne…takže se cena pohybuje podobně jako u soukromého učitele). To si ale dostatečně ověřte. Seznam ZUŠ vám taty psát nemohu, je jich moc a na internetu jich jistě „vygooglíte“ dostatek.

  • admin

    Dostal jsem email a s dovolením autora, vkládám do fóra, abychom na něj mohli reagovat…


    Dobrý den,

    dnes jsem tak náhodou narazil na Vaše webové stránky pianoforte a zaujal mne jak obsah tak Vy samotný. Nutno říci, že jsem začínající, řekněme „klavírista“. Myslím, že se ani nemusím rozepisovat o tom jak hudbu miluji. Od narození mne stále obklopuje a jsem za to rád. Avšak paradox je ten, že jsem na žádný nástroj nehrál. Až teď nebo spíše před rokem jsem začal hrát na piano (je pravda, že ještě druhým rokem hraji na kytaru, ale to pouze jako samouk). Já zástávm názor, že nikdy není pozdě a člověk může začít hrát i v pozdějším věku. Myslím, že i důležitější než talent je dřina a hlavně píle, ale to je zase věc jiná.. Můj sen je být skvělý klavírista, muz ikant. Rád bych se jednou i hudbou živil. Začal jsem ale až teď, ve věku 17ti let, na tom pracovat. Momentálně studuji ekonomiku, ale stále se ptám co třeba pak jít na konzervatoř? Ale zvládl bych to? Jak moc bych musel dřít a kdy by to

    tak bylo už možné, po kolika letech dřiny? To jsou zapeklité otázky, na které asi nikdo nezná odpověď, což je ale škoda. :) Ale dneska jste mne překvapil s tím jedním článkem, kde píšete, že jste začal hrát na piano v 17ti a zvládl jste i konzervu a následně JAMU. To je myslím výkon naprosto dechberoucí! To jste opravdu začal poprvé hrát až v 17ti letech? Předpokládám, že jste zároveň studoval na střední a do toho ještě hrál na piano, což v současnosti praktikuji i já. A kdy jste se dostal na tu konzervu? Taky by mne totiž zajímalo, jak na konzervě přistupujou k tomu, když na přijímačky přijde třeba 30ti letý muž. Nevím jestli je tam studium nějak věkově omezeno či nikoliv, ale asi by nemělo.
    Teď jsem teda samozřejmě ještě na začátku té dlouhé trati, ale pomaličku začínám cítit, že se posouvám stále vpřed a motivace je silná. Rozhodně nechci polevit, spíše stále být na sebe tvrdší a tvrdší, bez toho asi nic nebude, možná teda tak komorní vystoupení na vánoce při rodinné sešlosti. :) Ale já toužím po něčem větším, takže učit se, učit se, učit se (tedy hrát, hrát a hrát :)). Nicméně když mne ještě někdo nakopne, tak budu jedině rád. Takovej můj velkej malej cíl je zahrát jednou všechny Beethovenovi sonáty, pak si budu moci říci „jo, teď už můžeš klidně umřít“. Právě Ludvíkovi vděčím za to, že jsem objevil to překrásn&e acute; kouzlo klavíru… Krále všech nástrojů!

    Omlouvám se, že takhle otravuji, ale cítil jsem velkou potřebu napsat a já vždycky dělám to co mi podvědomí řekne. Popřípadě tedy děkuji za odpověď.. Ještě bych taky chtěl popřát mnoho úspěchů!
    Mějte se co nejlépe.

  • admin

    Jak píšete, je to hodně o tom odhodlání, píli, koncentrovanosti a vášni. Bez tohoto všeho a ještě něčeho víc to nejde.

    Popíši Vám jak to semnou bylo:
    Chodil jsem na Strojní průmyslovku ve Zlíně obor Technické lyceum. V té době asi třeťák jsem začal registrovat v tělocvičně křídlo (klavír). Kámoška na něj trochu uměla a ukázala mě nějaké věci co umí zahrát.

    V podstatě jsem se ke všemu dostal vlastním nadšením a hledáním a hledáním a zkoušením myslím tím noty, technika, repertoár (v té době jsem miloval Rachmaninova)…

    Uběhla nějaká doba a zaregistroval jsem kapelu Psí vojáci, která mě hodně ovlivnila a začal jsem psát své písně na klavír a taky vystupovat s bubeníkem a houslemi. Jmenovali jsme se tenkrát Letenky /něco jako vzlet/.

    Potom jsem šel na VUT, kde jsem vydržel půl roku. S rozhodností jsem jednou našim oznámil – končím se školou, budu hrát na klavír. Poté jsem byl rok doma a dřel…fakt hodně….ve zkušebně a osamotě. Nebylo vyjímkou 7-10h cvičení. Ale ne 7-10h hraní, ale cvičení! Jsem od přírody paličák a mám vlastnost vytrvalosti a tak se mi po roce povedlo dostat na konzervator.

    Pak jsem pokukoval co dal. Založil jsem kapelu Mazaný králíček, kde jsme hráli vlastní písničky. A pak jsem tíhl ke skladbě klasické kompozice a taky k jazzu. Jako dodnes… kolem 2004 jsem se dostal na JAMU a 2009 dokončil skladbu. A tak to bylo.

  • Lesíček

    Vskutku zajímavý příběh. Ale hned mne tak napadlo, že když si to tam vezmu, tak většina klavíristů dřela odmala a Vy si hrajete od 17ti a pak v pohodě uděláte konzervu a JAMU, možná že leckterý pianista by Vám záviděl. :D Já tedy určitě taky a proto tedy budu muset dokázat, že něco ve mně je a zvládnu to taky.
    Určitě bych se chtěl pozastavit ještě nad tím cvičením. Předpokládám, že nejdůležitější je tedy se při hře na to soustředit. Pokud tedy člověk hraje nějaké etudy měl by nad nimi i stále přemýšlet a hrát je do té doby, dokud je nezahraje naprosto špičkově? Taky bych asi i měl pilně cvičit stupnice a obraty.. hrál jste je taky při té dřině velmi pilně? Vím totiž, že většina začátečníků tuhle část většinou velmi šidí.. Já mám spíše problém s notami. Je pro mne nadlidský úkol číst noty (basový i houslový klíč zároveň) a hrát. Tohleto mi nějak nejde.. A to je pak problém, když se člověk učí nějakou složitější skladbu, louská jednu notu za druhou a skladbu celkově si pořádně nemůže zapamatovat. Učitel mi říká, že se nemám nic učit jako básničku, tedy nazpaměť od začátku do konce. Mám hrát z listu a teprve jak to zahraji správně z listu, tak pak noty zapomenout a hrát zpaměti. Jenomže mne dělá problém právě to hraní z listu.

  • admin

    Není to pravda a mohlo by se zdát, že jsem to měl všechno zadarmo… Není to tak, hrál jsem předtím na kytaru a taky rok chodil k učiteli, stálo to zahouby, ale něco jsem se naučil… Ten rok co jsem zůstal doma jsem každý týden navštěvoval učitelku klavíru, která mě formovala. A když si představíte, že tomu věnujete úplně všechen čas, přátelé jdou stranou a vy jste ponořen jen do hudby, je toto možné dosáhnout.
    Mj. S.Richter ruský klavírista také začal hrát až v 17-18 letech, na jeho úroveň jsem ale nikdy nedosáhl (buďme realističtí :)). Případů známých osobností, které se později rozvinuly hudebně je více.
    Proč jsem začal tak pozdě? Prostě proto, že jsem k tomu nebyl vedený a nikdo mě do ZUŠ nepřihlásil atd…. myslím ale, že kdyby mě přihlásili, asi bych se vůbec hudebně nechtěl rozvíjet – akorát by mě to štvalo… Člověk to v sobě musí objevit sám !!!

  • Lesíček

    Třeba můj zájem o klavír (a vůbec o klasickou hudbu) přišel asi v osmé nebo deváté třídě na základce. Při hudební výchově nám učitelka pouštěla Beethovenovu Měsíční sonátu (první větu) a já jenom seděl a poslouchal tu božskou hudbu. Snad nikdy mne nikdy nezasáhlo více jako tohle. Ta skladba mi hrála v hlavě minimálně celý týden. Samozřejmě že jsem se díky tomu naprosto ponořil do vážné hudby. Poslouchal jsem ji pořád, naprosto pořád a při tom jsem si ještě četl životopisy skladatelů. V té době jsem tím byl posedlej a žil jsem tím, bylo to jediné co mne naplňovalo. Samozřejmě že jsem mezitím šel na ZUŠ, konkrétně v Písku, ale tam mi akorát oznámili, že na piano jsem už moc starej, protože jsem jim řekl, že mi je 15 let (nevím, kde to žijou, ale na tu školu už nikdy nepáchnu, tohle mi přijde jako naprostá blbost, pozdě není ani v 70ti). Takže jsem to rychle vzdal. Tady v Písku jiná možnost než zuš nebyla. Pak jsem šel studovat do Českých Budějovic. Jednoho dne v prváku šla naše třída na exkurzi do Jihočeského divadla, tak jsme to tam všechno procházeli až jsme se dostali k místnosti kde cvičili baleťáci spolu s nějakým klavíristou z Francie. Asi trénovali nějaké vystoupení. Klavírista tedy začal hrát a baleťáci tančit. Nutno dodat, že to bylo tak překrásné, že se všichni zastavili a v úžasu to jen sledovali. Čas jako kdyby se najednou zastavil. Ten klavír zněl tak překrásně, byla to jedna z nejdojemnějších chvil co jsem kdy zažil. Hned po tom jsem si prostě řekl, že na to piano musím hrát, takže jsem do toho koncečně okamžitě šel po hlavě a o několik dní později jsem sebevědomě šel na ZUŠ v Budějicích. Tam jsem si učitele našel okamžitě (ještě měl i radost, protože jsem mu řekl, že bych se chtěl zaměřit především na klasiku, takových mladých moc prý už není). Tomu říkám skvělý přístup, bylo to úplně něco jiného než tady v Písku.

    Dalo by se tedy říci, že jsem k tomu pianu přišel trochu jako slepej k houslím a mám pocit, že i Vy. :) Nicméně to nemění fakt, že bych to chtěl dotáhnout daleko. Teď třeba cvičím tři až čtyři hodiny denně (na to že ještě chodím na střední to je celkem slušné si myslím). Akorát si stále více a více uvědomuji jak je ta trpělivost neskutečně důležitá. Často třeba z některých skladeb blázním a hraji to v šílených tempech, mlátím do toho a tak různě, vím, že to je špatně, proto raději vždy přestanu, udělám si kafíčko a pak se s čistou hlavou k tomu vrátím, hned se pak zase hraje lépe. :) Teď mám před sebou ještě dva a půl roku střední školy, tudíž bych chtěl tuto dobu i hrát co nejvíce to jen půjde na piano. Po maturitě to asi udělám jako Vy. Minimálně ten jeden rok zasvětím pianu a budu dřít. Pokud si pak budu věřit, tak zkusím tu konzervatoř. Třeba se mi to povede, stejně tak jako Vám. Jen musím vydržet, když člověk opravdu chce, tak se mu povede skoro všechno, si myslím.

    Richter byl opravdu skvělý klavírista a taky asi měl hodně pevné nervy, jelikož nepochybně to taktéž musel v těch 17-18 dohánět aby mohl ve 20ti na konzervu. Tak už jste dva takový klavíristi (ale ano, určitě jich je více), tak teď bych se k vám mohl přidat já. :D A to že momentálně nejste na jeho úrovni nic neznamená. Pokud budete chtít, tak budete ještě lepší jak on, je to vše jen o tom co člověk chce, nicméně dávka neskutečné trpělivosti by byla v tomto případě naprosto nezbytná. Ale nic není nemožné. ;)

  • admin

    Dalo by se tedy říci, že jsem k tomu pianu přišel trochu jako slepej k houslím
    Musím na toto reagovat… Nemyslím si, že je možné aby se v člověku z ničeho nic objevila tak silná touha něco udělat bez toho, aby se opakoval scénář z předešlého života. Ano, myslím tím další vtělení. Ať vám to zní jakkoli, je to věc touhy a jejího plnění. Myslím, že to významně potvrzuje Mozart, který byl geniální od narození. Zde je jistě vliv z minula.

    Akorát si stále více a více uvědomuji jak je ta trpělivost neskutečně důležitá
    Ano, to je snad ta nejvíce důležitá věc, kterou musí člověk bedlivě pěstovat, jinak se nikam nedostane. Vězte, že všechno jde, pokud k tomu máme vášeň, která je spojená nezkrotnou touhou. Poté se člověku otvírají i ty nejzrezivělejší zámky tohoto světa. Důležitý je postoj k věci!

    Pokud si pak budu věřit, tak zkusím tu konzervatoř.
    Vy si musíte věřit a využít k tomu všechny dostupné (legalní) prostředky. Sežeňte si kantora u kterého budete chtít na konzervatoři studovat a plaťte si u něj hodiny. Ten vás povede a pokud opravdu ve vás něco je, bude Vás chtít učit a v mnoha věcech se Vás zastane. Toto si myslím, že je velice důležité. Na druhou stranu pokud nebudete mít konzervatoř, svět se nezboří. Klavírista z Vás bude i bez konzervatoře to není to rozhodující. Rozhodující je „brát se jako klavírista a smýšlet tak!“

    Život je jedna velká výzva a to je zábavné :)

  • Adam

    Dobrý den,
    je mi 12 let a chtěl bych se zeptat, jestli neni pozdě začít teď hrát, a jestli je lepší chodit do ZUŠ nebo se učit sám. Děkuji.

  • Lesíček

    Adam: Tak rovnou Ti oznamuji, že 12 let je dle mého i celkem skvělej věk pro hraní na piano. Nicméně na věku rozhodně nezáleží, můžeš začít hrát v pěti, ve dvanácti nebo ve dvaceti. Čím starší jseš tím rychlej se i většinou všechno učíš (to ale taky záleží na tom, jak moc se tomu budeš věnovat). Já osobně jsem začal hrát v 16ti letech, autor těchto stránek třeba v 17ti (a jak dobře dneska hraje :)) a najdeš i několik světových klavíristů, kteří začali hrát také v pozdějším věku. Z toho jasně vyplývá, že věk je naprosto zbytečné řešit.
    Co se týče Tvé druhé otázky, tak to bych měl pro Tebe taky jednoznačnou odpověď. Myslím, že je důležité mít nějaký živý vzor a někoho kdo Tě povede krok za krokem. Sám by ses toho moc nenaučil a myslím, že by Tě to brzy i přestalo bavit. A učit se podle nějaké učebnice není dobrý nápad. Živého učitele, který se Ti stále bude věnovat, nic nenahradí. Nehledě na to, že pokud by ses učil sám třeba podle učebnice, tak by sis přivlastnil i spoustu zlozvyků a tak různě. Učitel Tě právě na takové věci musí upozornit. Sám by jsi totiž nevěděl, že to hraješ třeba špatně. Za sebe říkám, že ZUŠ by si měl navštěvovat.
    Už mi zbývá tedy jen popřát hodně štěstí a spoustu trpělivosti, která je v začátcích opravdu důležitá. :)

  • Adam

    A zapoměl jsem na to nejduležitější, jak to sdělit rodičům?

  • Lesíček

    Adam: Tak já naivně doufám, že z toho budou mít radost až jim to sdělíš. Ale neznám je a vím, že některým rodičům by se to nemuselo líbit, teď mám na mysli hlavně výdaje okolo toho. Nicméně jim prostě řekni, že si to velmi přeješ, co víc jim můžeš říct?

  • admin

    Adame zdravím Tě!
    Ja jsem v době studia na VUT ve Zlíně po prvním semestru přišel za rodiči a s rozhodností a pevnou vizí jsem jim oznámil, že končím s VUT a hlásím se na konzervatoř. Toto rozhodnutí bylo poté provázeno rokem plným hraní a cvičení. Nebylo to snadné udělat tak zásadní krok, protože jsem dostudoval SPŠ Zlín a rodiče logicky viděli pokračování na VUT.

    Když na to s mojí mámou vzpomínám, tak se směje a říká : „Ty jsi byl už dávno rozhodnutý, takže jsi nám v podstatě nedával na výběr. Nebylo v našich silách ti to vymluvit… “

    Pokud teda máš Adame problém zdělit to rodičům, poradil bych ti upřímně se zeptat sám sebe : „Je to můj životní směr? Chci touto cestou jít?“ Pokud bude tvá odpověď: „Ano“, žádný z rodičů a nikdo z okolí ti nemá sílu vzdorovat či svézt tě z cesty. Mělo by to vycházet od srdce.

    Ať se te ti to podaří! Upřímně.

  • Adam

    Tam jde o to, že rodiče by mi to dovolili, ale já chodím v pondělí, úterý a ve čtvrtek na volejbal a na něj bych taky chtěl chodit, protože mě baví. Já se bojím, že mi řeknou, že i tak mám málo času, ale já bych to zvládnul.

  • Katka

    to záleží podle toho od kuď jsi

  • Mariana

    Dobrý deň!!

    Vašu stránku som objavila len nedávno a veľmi sa mi páči,našla som tu veľa užitočných rád,ktorých sa snažím držať a veľmi mi pomáhajú.Chcela by som sa pridať do vašej diskusie v Kolika letech začit hrát na piáno??

    Už od malička som sa venovala hudbe,spievala som v školských zboroch,ako 6 ročná som začala chodiť do ZUŠ na akordeon.Milovala som ten nástroj a môžem povedať,že mi to veľmi šlo.Na druhom stupni ZUŠ som prešla na barytononu harmoniku,dokázala som zvládať dosť náročné skladby,čo ma viedlo k tomu,aby som to skúsila na vysokej škole ako učiteľka.No ne podarilo,zavážilo tak veľa iných skutočností,ktoré ma veľmi sklamali,popravde povedané som rezignovala.Našla som si prácu s hudbou som skončila aj keď naďalej som spievala ešte 4 roky v kapele.Napriek tomu som príležitostne siahla po harmonike.Od detstva som milovala klasickú hudbu a všetko čo s ňou súviselo.Milovala som zvuk klavíru,často som sa chodila pozerať na klaviristov ako cvičia,vždy som túžila na ňom hrať.No nepodarilo sa.

    Odišla som do zahraničia,kde žijem a pracujem niekoľko rokov.Pred necelým rokom mi môj manžel doniesol domov malý keyboard Yamahu.Veľmi som sa mu potešila.Ani neviem ako začala som pomaly na ňom hrať.Trochu bol problém čítať noty,sťahovala som si z internetu jednoduché skladbičky,lebo ľavá ruka to mala veľmi ťažké.Po čase som dostala do ruky voucher do súkromnej hudobnej školy lekcia zadarmo,len vyskúšať.Dlho som sa odhodlávala či to vôbec skúsim.Nakoniec sa sa predsa odhodlala a skúsila.Učiteľka veľmi milá,atmosféra príjemná,rozumeli sme si a vtedy vo mne skrslo odhodlanie,že to skúsim znovu aj keď na inom nástroji.Zo začiatku som hrala jednoduché skladby,až jeden deň prišla učiteľka s tým,že ma chce poslať na skúšky.Veľmi som sa toho zľakla.Ale za pokus nič nedám.Tu je hudobná výuka založená na trošku inom systéme,nie je druhý ani prvý stupeň,ale to je GRADE stupeň,ročník.Tak po necelom roku hrania sa pripravujem na Grade 6,čo je pre mňa neuveriteľné,ale som šťastná.Nikdy zo mňa už nebude virtuóz,ale splnila som si sen a to ten,že som to vôbec skúsila a začala som hrať.Kúpila som si krásne digitálne piano,ja viem,že to nie je ako skutočné,ale som rada aj za to čo mám.Cvičím pravidelne každý deň 1, 2 hodiny ako sa mi dá.

    Takže k tej Vašej téme,ako hovorí moja fantastická učiteľka nikdy nie je neskoro.Mám 29 rokov a predsa som začala.

    S pozdravom Mariana

  • admin

    to: Mariana
    k tomu není co dodat :) Vždyť je to úplně jedno kdy člověk s klavírem začne. Pokud se tedy nebavíme o dráze virtuóza. Určitě znáte síť KFC. Zakladatel to rozběhnul celosvětově v 65 letech !!!! To je neuvěřitelné a potvrzuje to fakt, že jsme mladí jen na tolik, na kolik si to o sobě myslíme. Díky za příspěvek, který motivuje. Mějte se! Jiří

  • Lesíček

    I já se opět přidám. Opravdu je naprosto jedno v kolika začnete na cokoliv hrát. V životě bychom si měli zkusit všechno a to ne jen v dětském věku, ale i v důchodu. K mému učiteli piana například začal chodit pán v důchodu, který teď začal hrát na saxofon. Ve svém věku začal hrát na tak obtížný nástroj a ještě na něj trénuje i několik hodin denně a opravdu dělá neuvěřitelné pokroky, ale hlavně ho to baví. :) Takže v hudbě opravdu žádné hranice nejsou! :)

  • Zdravíčko, pěkná diskuze a ve většině souhlasím. Ale je tam jedna věc a to hned na začátku. Nesouhlasím s tím, že by měl mít dotyčný konzervatoř ( učitel ) a že to je zárukou kumštu. Já znám hned několik hudebníků a ti by i plno konzervatistů strčilo do kapsy. ostatně já sám se učím Harmonii ( pokročilý ) s člověkem co konzervu nemá. Ale hraje na klavír od 6ti let. Hraje velmi dobře s listu a teorii má na takové urovni, že i konzervatisti za ním chodí. Leckteří umělci neměli žádné vzdělání. To je prostě jen předsudek. Konzervatoř je skvělá, ale nepokládal bych tohle zrovna za podmínku. Byl Mozart snad MGr.? a jemu podobní??? Viděl jste hrát Michel Petruccianiho? taky žádná konzervatoř a dokonce i dost nepřirozené podmínky ke hře. Konzervatoř právě žádnou zárukou vůbec není. Do konce znám jednu klavíristku a ta mi říkala, že tam mají na škole jednu starou učitelku ( vystudována ) a učí prostě špatně a to na státní škole. Dále sem pak chodil k jednomu co mi aspon tvrdil, že má vystudované na soukromou školou. No neuměl ani pořádně znaménka. A těch případu je víc. Tak jen poprosím nekažte některým skvělým hráčům a nadšencům možnost učit. Jelikož plno lidí bez toho aniž by se nad tím vůbec zamyslelo tohle příjmou za své.

    s pozdravem Petr Tichý

  • admin

    Dobrý den Petře.
    na úvod prosím rozlišujme hráče a učitele na hudební nástroj. Toto může být dosti stěžejní. Někteří hráči prostě nedokážou učit a někteří kvalitní učitelé zase naopak nedokážou bravurně hrát, ale to neznamená, že svoji práci nemohou dělat.

    Netvrdím, že by učil musel mít konzervatoř za každou cenu, ale určitou „záruku“ to v sobě má a to musíte uznat… To, že existuje spousta umělců bez vzdělání je úplně v pořádku, ale jsou to výjimky potvrzující pravidlo. Proč by potom existovaly konzervatoře a vysoké školy? Proč se neučí na ulici nebo doma přes internet?
    Školy mají totiž určitá pravidla, úkoly a povinnosti, podobně jako školy pro právníky nebo lékaře. Pokud tímto „sítem“ člověk projde, něco dokázal a něco musel zvládnout.

    To, že někteří konzervatoristi nezvládají svůj hudební nástroj plně, je smutné a triskní. Také jsem se s tím setkal…

    Mějte se.
    Díky za příspěvek.
    pianoFORTE.cz,
    Jiří.

  • Lucie

    Dobrý den, mám dotaz náš 6 letý syn rád hraje na klavír, doted jsme si myslely že ho na klavír učí učitelka ve školce a ona ne, on to odkoukal, hraje jednoduche písničky ale… Jaký keyboard by jste nám doporučil(klavír nepřichází v úvahu máme malý byt)?a druhý dotaz když bude chodit do ZUŠ, na keyboard nás nevezmou leda tak do přípravky bez hudebního nástroje, co s tím? Dá se nějak zjistit že syn je nadaný na hru na klavír?
    S pozdravem Lucka

  • admin

    Dobrý den,

    „Jaký keyboard by jste nám doporučil…“
    těžko říci. Záleží na vašich finančních možnostech. Pravdou je, že pokud budete kupovat klávesy, tak bych se přimlouval za ty s klávesnicí co nejvíce podobnou klasickému klavíru (digitální klavíry). Jde totiž o kultivaci úhozu. Pokud z klasického klavíru (příp. z digitálního klavíru) začnete hrát na klávesách, rychle se přizpůsobíte, opačně je to většinou problém. Nevím odkud jste, ale když se poptáte v jakýchkoli větších hudebninách, určitě si vyberete. Pokud máte méně peněz, můžete zvážit vypůjčení klavíru (existují půjčovny) nebo docházení k někomu na klasický klavír. Důležité u hraní na klavír je pravidelnost cvičení, alespoň v začátcích maximálně.

    „Když bude chodit do ZUŠ, na keyboard nás nevezmou…“
    Pokud nebude mít syn k dispozici klavír (dig.piano), je to ve výuce problém, protože bez něj se nemůže připravovat. Takže je jasné, že vás nechtějí v ZUŠ přijmout. Měl jsem také pár lidí, co chtěli hrát a neměli klavír a neměli jej. Nakonec klavír pořídili, když viděli.

    „Dá se zjistit, jestli je syn nadaný?“
    Zjistit se to dá, když zajdete k nějakému učiteli/učitelce na ZUŠ a poprosíte, aby syna otestovali. Ale nebojte se, jestli je schopný odposlouchat skladby a pak si je najít a zahrát, myslím, že nadání má. Ostatní je hlavně tvrdá práce a pot, ale to mu neříkejte :)

    Pěkný večer,
    pianoFORTE,
    Jiří

  • Petr

    Dobrý den, je mi 47 let …. a čas dále běží, je pozdě se začít učit na klavír? Představoval bych si jako výsledek zahrát skladby typu Entertainer tak, aby to netahalo za uši :-)

    • admin

      Petře dobrý den,
      přečtěte si pár článků na serveru a rozhodněte se podle toho.
      Podle mě, začít s hrou na klavír můžete kdykoli. Asi nebudete virtuóz, ale o to tady nejde.

      Pokud máte touhu hrát, hrejte.

      Je to prosté :)

      S pozdravem
      Jiří,
      pianoFORTE.cz

  • cekyn

    Zdravím všechny klavírní virtuózy,nadšence,amatery či začátečníky v každém věku.Mě osobně táhne na 38 a tak si říkám že hodina trestu nastala a měl bych to rozjet na plny pecky tím myslím začít hrát na piano:) Noty neznám,na hudební nástroj nehraju ale hudbu na klavír tó zas můžu,to je moje a co do klasiky,tak to je moje parketa která nemá obdoby :D Zkrátka a dobře,musím to zkusit,citím to v sobě že snad mám hudební sluch,to by mohla být moje malá výhoda do začátku´´ a splnit si svuj sen a jednou hrát to co se mi líbí , třeba jen tak pro radost.Nu tak už jen rozbít prasátko a místo detektoru kovů si koupím YAMAHU P-105 tak snad to bude dobrá volba.
    Držím palce všem , ať Vás síla provází :D

  • Hezký den všem. Můj osobní názor je takový, že nikdy není pozdě na splnění svých snů a přání. Sama jsem začala v 50 letech a můžu říct, že mi učení jde, zvládla jsem noty, které jsem vůbec neznala. Hraji si sama pro radost a jsem šťastná.
    Ráda předávám tuto zkušenost a nechť je motivací pro ostatní.

    • admin

      Děkujeme „Cekyne“ a „Beruško“ za zpětnou vazbu a držíme palce. Jsem rád, že se najdou lidé, kteří se nebojí jít do neznámého…

      Mějte se,
      Jiří
      pianoFORTE.cz

  • Jan Lelek

    Dobrý den
    Je mi 14 let a chtěl bych se začít učit hrát na klavír.
    Zatím máme doma klávesy, ale chtěl bych si pořídit digitální piano.
    Nevím jestli by mě do ZUŠ ještě vzaly.

  • Jan Lelek

    Poraďte mi prosím jaké digitální piano vybrat.
    Rozhodzji se mezi YAMAHOU YDP 162 nebo 142.
    Naše učitelka hudební výchovy říkala že mám talent.
    Hezký večer

  • Anička

    Dobrý den. Je mi 12 a moc bych se chtěla naučit hrát na klavír. Do budoucna bych se chtěla vyučit na učitelku v mateřské školce. Potřebuji na to ale umět aspoň trochu hrát na nějaký hudební nástroj. Stačí mi jen umět zahrát Skákal pes atd., ale chtěla bych zahrát i nějáké složitější písně. Vybrala jsem si tedy klavír, protože jsem na něj chtěla hrát i dříve. Mou motivací je, že si pak budu moct hrát pro radost písničky, co se mi moc líbí. Ve škole mívám jedničky, protože mám dobrého pamatováka. A mám i hbité prsty, řekla bych :-).Začnu tedy v nejbližší době chodit do ZUŠ na klavír. Doufám, že se co nejdříve naučím noty a nějáké ty písničky. Mám na to 4 roky, takže bych to měla zvládnout. Mám velkou výdrž, takže se s velkou chutí pustím do toho. :-)

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>