Jaké typy lidí hrají na klavír?

Pojďme se trochu z jiného úhlu podívat na fakt, proč lidé začínají hrát na klavír? Co je k tomu vede? Kde je počátek tohoto kroku, který výrazným způsobem zasahuje do lidského života a mění jeho kvalitu? Jaký věk je typický pro danou skupinu? Co je cílem snahy hrát na klavír?

Předně bychom si měli definovat skupiny lidí a jejich záměr, pustit se do hry na klavír. Jedná se nejenom o věk, ale také o motivaci, které dotyčné k rozhodnutí vede.

Když chtějí mít rodiče doma druhého Mozarta

Z větší části to budou děti, které jsou ze strany rodičů přímo vedeni k zápisu na lidovou školu umění, aniž by o tom samy mohly rozhodnout. Tímto způsobem však mnohdy vzniká dosti silný odpor k dalšímu pokračování ve hře. Tito lidé se v pozdějším věku ke klavíru vrátí, avšak ztratí drahocenný čas, který by mohl jejich hru formovat. Ale o tom je další typ :

„Na druhý pokus to bude lepší!“

Další skupinou jsou studenti středních či vysokých škol někdy i pracující, kteří se ke klavíru dostali již v dětství, ale ten jim byl zprotiven učitelem a proto jej zanechali a nyní se k němu znovu vracejí z nostalgie. Do této skupiny můžeme také zařadit lidi toužící po hře na klavír z důvodu její vznešenosti, krásy a nebo ze zájmu o překonání sebe sama. Jako žáci jsou zodpovědní a chodí připraveni do každé hodiny. Tyto typy lidí je radost učit.

„Já se to nejradši naučím sám“

Lidé, kteří jsou introvertně založení se rádi pouští do věcí po vlastní ose. Jejich zájem je hnán pokroky a ty samy dokážou dotyčné dovést do vysokého hráčského levelu. Aktivně vyhledávají dostupné informace a svou hráčskou dovednost dlouhodobě a stabilně rozvíjejí.

„Mám už přes třicet, ale hrát na klavír byl vždycky to můj sen!“

Z mé zkušenosti vyplývá, že velkou skupinou lidí, kteří chtějí hrát na klavír, tvoří převážně dospělí lidé. Tito pozdní začátečníci po hře na klavír toužili již několik a mají vybudovánu kariéru. Zůstává jim čas na další rozvíjení osobnosti a jsou většinou velice chtiví informací a za každý postup v jejich vývoji jsou vděční. Na hodiny klavíru chodí pravidelně a plánují si nejlépe měsíčně termíny dopředu, kdy se s učitelem potkají.

„Mám plnou hlavu práce a potřebuji nabrat sílu“

Poslední a nemalou skupinou jsou vysoce postavení manažeři společností a podnikatelé zaneprázněni na 100% prací a permanentně žijících v napětí. Tento stresující pracovní faktor jim bere jednak veškerý čas, tak všechny síly potřebné k jakékoli další činnosti. Pokud se rozhodnou a vyhradí si čas na hraní, jsou podobně vděčni za jakýkoli postup, jako předešlá skupina. Neduhem těchto lidí je nepravidelnost a časté přesouvání hodin na poslední chvíli.

Na závěr

Jak jsme si naznačili výše, důvodů proč lidé začínají hrát na klavír je spousta. Hlavní sílou procházející napříč všemi je bezesporu opojení z ušlechtilosti hry, krásy zvuku. Důležitou roli také hraje um, spojený se spoustou úsilí a ochoty věnovat čas právě hře na klavír.

18 komentářů Jaké typy lidí hrají na klavír?

  • Pianolka

    Přečetla jsem si článek o typech lidí, kteří hrají na klavír, a jsem z něho trochu zklamaná. Dozvěděla jsem se, že jsou vlastně jen dva typy lidí – ti co chtějí hrát a ti, co nechtějí, protože je k tomu rodiče přinutili. Jako učitelka zde cítím potřebu zastat se rodičů dětí – na začátku 99% rodičů přihlašuje své děti do ZUŠ proto, že děti chtějí a opravdu mají zájem a chuť se něco naučit. Děti postupem času zjistí, že hra na klavír vyžaduje pravidelnou domácí přípravu, bez které to opravdu nejde, a proto mohou některé z nich ztratit zájem. Záleží hodně na rodičích a především na učiteli, jak dokáže dítě zaujmout. Nejdůležitější je vzájemná spolupráce mezi učitelem, rodiči a dítětem. Domnívám se, že autor článku vychází hodně z vlastních zkušeností, které nemuseli být zrovna radostné. Silný odpor žáků k dalšímu pokračování se může objevit jedině u velmi nekvalitního učitele (mnohdy se k tomu pojí i nezájem rodičů o spolupráci), a v tom případě je řešením změna učitele, nikoliv přestat se studiem. Vůbec na učitele je zde pohlíženo jako na někoho degenerativního, kdo víc zkazí, než naučí. Také se setkávám se staršími začátečníky, ale většinou přicházejí proto, že rodiče v jejich dětství nenapadlo přihlásit je do ZUŠ nebo jim jinak dát příležitost ke studiu, proto mi připadá lepší řešení, když rodiče dítěti tu možnost dají už odmalička, ale budou se o jeho hru zajímat a pomáhat mu se cvičením. Je pozitivní, že se tento článek snaží dodat odvahu ke studiu i starším zájemcům o výuku, to je správné, ale neměl by dezorientovat ostatní čtenáře – např. rodiče malých dětí, kteří uvažují, že svým dětem dají příležitost naučit se hrát na klavír už od útlého věku. Jako rodič bez znalosti situace v klavírním školství bych po přečtení tohoto článku nabyla pocit, že moje dítě by studiem hry na klavír v dětství mohlo získat averzi pod odborným vedením, což je v naprosté většině případů opak pravdy….

    • Dita

      Dobrý den, také přidám svůj názor k tématu. Co vím od kamarádů, kteří v dětství chodili na klavír a přestali, tak to bylo vždy kvůli učiteli, který je opravdu znechutil či zdrtil, že už nechtěli pokračovat vůbec. Většina už nechce navázat bohužel ani v dospělosti. Ale myslím, že v dnešní době už se ten přístup asi nedá srovnat s dobou před 20-25 lety. Dneska je již student-dítě vnímán jako zákazník.

      Já jsem se začala učit v dospělosti a narazila jsem na učitele, který byl hodně ofenzivní a netrpělivý ve smyslu „jednou jsem to řekl, tak je to snad jasný“ a když něco nešlo, tak se tvářil jak boží umučení. Říkala jsem si, jako dospělá se ozvu, ale co to malé dítě, které na hodině nemá zastání? Myslím, že někteří učitelé si možná ani neuvědomují, jaký vliv mohou mít zejména na děti a na to, jaký vztah budou mít k hudbě.

      Souhlasím s Vámi, že pokud se rodič aktivně zajímá, tak na nějaký problém s učitelem (a tím nemyslím nutně, že je na dítě zlý, ale třeba prostě jen není ten konkrétní člověk vhodný pro to které dítě) přijde zavčasu a může dítě nasměrovat jinam.

      Přeji pěkný den

  • admin

    Ahoj Pianolko,
    děkuji za názor. Je pravdou, že jsem vycházel ze své zkušenosti – jak jinak. Více méně s tebou souhlasím a vypuštění skupiny nadšených dětí nebylo záměrem, ale chybou. Musím z vlastní zkušenosti potvrdit, že většina z dětí, jak bylo řečeno, po zjištění, že hra na klavír je hlavně cvičení a sezení u klavíru, odpouští touhu hrát a jen se „vezou“ v dalších hodinách.

    Více jsem se setkal s žáky staršími a tak budu rád, pokud napíšeš článek, který bude zaměřen přímo na rodiče a jejich rozhodování, zda-li umístit dítě do klavíru či nikoli a jak si s tímto počínat. Článek rád zveřejním!

    Neměl jsem bohužel tu možnost hrát na klavír od dětství, ale vůbec toho nelituji, protože jsem v sobě nalezl obrovskou sílu a motivaci to dokázat. Toto přeji všem starším a váhajícím, kteří s hrou na klavír koketují. Pusťte se do toho! Stojí to za to!

  • Lany

    Ano, pusťte se do toho i pokud jste starší a ještě váháte.
    Já jsem jako dítě odchodila devět let do ZUŠ. Dříve vlastně LŠU. Nebylo to z rozhodnutí rodičů ale protože jsem slýchávala od sousedů hru na klavír, když cvičily sousedovy dcery. Moc se mi to líbilo a tak rodiče mým prosbám vyhověli. Začala jsem s velkým nadšením chodit na klavír.
    Brzy přišlo velké prozření a zkušenost, že bez pravidelného cvičení to nepůjde. A také, že to nepůjde bez otravných etud, stupnic apod. Že zkrátka bude ještě dlouho trvat než budu hrát bravurně nádherné skladby a písničky. Krom toho jsem doma neměla nikoho, kdo by mi se cvičením pomohl a pokud jsem zrovna něco v hodině přesně nepochopila a nebo třeba jen neuměla přečíst správně všechny noty nebylo to úplně snadné.
    Po pěti letech jsem prohlásila, že už tam chodit prostě nechci. Rodiče mě ale přes mé protesty donutili dochodit první cyklus. Na dalším netrvali. Na střední škole jsem si ale vzpomněla, a sama z vlastního popudu ještě začala cyklus druhý. Dva roky jsem ještě hrála a potom už tak nějak klavír vyšuměl do ztracena. Uplynulo třicet dlouhých let, během nichž jsem klavír prodala. A to byl ten impuls, který mě vrátil chutˇ hrát znovu. Jakmile nástroj zmizel z domu, měla jsem pocity velké ztráty a pořád jsem na hraní myslela.
    A jak to dopadlo? Ve svých padesáti letech jsem si koupila el. klavír a chodím už přes dva roky na soukromé hodiny.Do roka jsem oprášila staré znalosti a tedˇ už se jen raduji z každé nově nacvičené skladby. Myslím si, že totiž když se chce jde všechno. Motivace a vůle je k tomu ale důležitá ale opravdu to stojí za to.

  • admin

    Díky Lany,
    pěkný motivační příspěvek. Myslím, že takových není nikdy dost!
    Myslím, že jsi měla skvělé rodiče, kteří tě podpořili nabídli možnost hrát již od mládí.

    Napiš zde prosím, jak obtížné pro tebe bylo oprášit po takové době hru na klavír,
    myslím, že by to mohlo spoustu lidí zajímat.

    Děkuji ti Jiří,
    pianoFORTE.cz

  • Lany

    Ráda se zde ještě tedy podělím i o to, jak dlouho mi trvalo, než jsem oprášila staré vědomosti a hru na klavír.
    Hraji tedy znovu už dva roky. A za tu dobu usilovného cvičení stupnic a akordů a různých etud zaměřených na všemožné problémy jsem už myslím asi tak daleko, kde jsem před lety přestala. Možná i o kousíček dál.
    Zpočátku jsem si moc přála hrát barokní hudbu a tak jsem s velkým úsilím pilovala jednoduché skladbičky od J. S. Bacha nebo Correlliho. Nějak mě ta přesná a pomalá stará hudba vábila ale i uklidňovala. Zde byl v mnoha případech mým velkým problémem přesný prstoklad. Ale moje velké úsilí přinášelo pozvolna své ovoce. Dál jsem cvičila jednodušší skladby od Čajkovského, Fibicha, Clementiho. Léto jsem už věnovala valčíku od J. Vřešťála a to už se mi zdálo, že jsem docela dobrá. No a nyní jsem se zamilovala do F. Chopina a jsem asi v polovině cvičení jeho známého valčíku Cis moll Op. 64.
    Prostě, samo to určitě nešlo. Cvičím v průměru tak 2 hodiny denně a patřím asi do té kategorie žáků, které je radost učit, protože na hodiny přicházím opravdu připravená. Na rozdíl od svého dětství mě baví cvičit stupnice i akordy a říkám si i o cvičení, která mi pomáhají překonat různé technické záludnosti.
    Sama nevím, jek je to možné, ale hra na klavír mi přináší velmi mnoho radostného, pomáhá mi vyrovnávat se i s nelehkými životními situacemi. Prostě a jasně je to moc fajn.
    Ještě bych se chtěla pozastavit nad hraním samouků. Nedovedu představit, že bych se kdy mohla na klavír naučit hrát úplně sama. I dnes stále ještě potřebuji radu i pomoc svého zkušeného učitele.

  • Alex211

    Dobrý den,
    se zájmem pročítám vaše stránky a dovolte abych přispěl i já se svou troškou do diskuze.
    Je mi 65 roků, v dětství mě dala babička (která mě vychovávala)takzvaně „na klavír“, s velkým nadšením jsem začal chodit na hodiny, to ovšem ve velmi krátké době pominulo, jelikož můj učitel(starý pán), měl na názvosloví počítání taktu odlišný názor a projevoval jej dost agresívním způsobem, tudíž jsem přestal chodit na výuku a na dlouhá léta mi znechutil cokoliv co se psalo v notové osnově. Ovšem celá ta léta ve mně dřímala touha (hlavně při poslechu klavíru), umět hrát na klavír.V průběhu mého života jsem nějakou dobu trápil okolí hrou na trubku(věk 15-18 roků) ovšem později život to zaonačil a k hudbě jsem se dostal až nyní v důchodovém věku.
    Začal jsem se saxofonem, následně nemoc mě omezila natolik že jsem se s ním rozloučil a koupil keyboard, po měsíci samoučení dospívám k názoru, že učitele budu potřebovat. Povzbudil mě váš názor , že začít se dá v jakémkoliv věku. A nyní jednoduchá otázka – má to ještě význam?
    Děkuji předem za vaše názory.

  • admin

    Zdravím Vás alex211,
    jednoduchá odpověď ANO, smysl to má.

    Nedávno jsem někde slyšel, že KFC (řetězec fastfoodů s kuřecím masem) byl plně rozvinut jeho majitelem v 62 letech. Dnes je znám po celém světě. Kdyby se do toho nepustil, asi bychom KFC ani neznali. Nejsem jejich příznivcem, ale dotáhli to daleko !

    Mějte se,
    J.

  • Lany

    Ráda bych reagovala na dotaz, zda má cenu po šedesátce začít s klavírem nebo vlastně hrou na klávesy. Ano, určitě má, protože kdo nedělá nic, nic nezkazí. A tak pokud ve vás ta touha dřímá určitě se do toho dejte. Podle mého názoru ale dobrým s učitelem. Pokud budete pilně cvičit půjde to určitě rychleji a vyvarujete se chyb, kterým se jako samouk nemáte šanci nevyhnout. Tak hodně elánu a at´vám to hraje. Lany

  • Alex211

    Děkuji-děkuji všem, není nad slova povzbuzení.Alex

  • Sadlos

    Pěkný článek, taková mini psychologická konzultace. Musím ale souhlasit s rozdělením na dvě skupiny. Velká část lidí chce, ale také mnoho dětí chodí jen proto, že se v nich naplňují sny rodičů. Velmi často ale postupem času přejdou z jedné skupiny do druhé ať už jedním, či druhým směrem. Mnohdy člověk ze začátku neumí nic, nebaví to a jak se postupem času zdokonaluje, tak zjišťuje, že ho hraní naplňuje. V tom má článek absolutní pravdu.

  • NameP

    Myslíte že je Yamaha NP-11 dobrý piano když se chci učit jen tak sama?

    • CHIP

      Yamaha NP-11 (aspon podle popisu) nema kladivkovou mechaniku. Pokud trvate na elektronickem nastroji, tak bych doporucoval minimalne nejake digitalni piano s kladivkovou mechanikou a plnym rozsahem 88 klaves (ono se to nezda, ale periferni videni je zde hodne dulezite). Lepsi i levnejsi je ale poohlednout se po nejakem starsim pianinu. Pokud nechcete studovat, co vse se na nem muze pokazit, vezmete si s sebou ladice (toho stejne budete nasledne potrebovat). Pak taky doporucuji se neucit uplne sam, clovek z toho sice ze zacatku ma radost, ale nauci se snadno spoustu chyb, coz se s dobrym ucitelem nestane (postup je opravdu mnohonasobne rychlejsi a snadnejsi). Jsou tu lide, kteri to umi a jsou ochotni poskytnout nejakou tu konzultaci jednou za cas, coz muze velmi pomoct. Navic kdyz je na neco clovek sam, tak je to i psychicky tezsi. Jina moznost je rozhodnout se, ze vlastne nechci uplne hrat na klavir, a koupit si nejaky keyboard s tim, ze do klavirni hry holt neproniknu, ale nejakou tu radost z toho treba taky budu mit ;-)

  • HOnza

    já teda nevím, ale není to moc o tipech ne? je to o tom co koho baví…a i když jsem klidná povaha, tak si rád zatřískám do bubnů… o tom to fakt není :D

  • Marta

    a poradíte nějaký tip na hudební nástroj pro romantickou holku? vím že asi řekne piano, klavír nebo kytaru… ale co z toho je lepší? jednodušší??

  • HOnza

    :D tak to jsi odhadla velmi přesně :D já osobně jsem pro kytaru :) přijde mi víc praktičtější… a je to levnější a můžeš s ní dělat skoro cokoliv :D

  • Alex

    já mám akustickou kytaru… a nemůžu si na nic stěžovat… hlavně se rozhodněte jestli chcete akustickou kytaru nebo jestli elektrickou… sou v tom rozdíly…

  • Marta

    já se teda zkusím podívat teda nejdřív po nějakých kytarách, teda akustických, abych byla přesná :D a uvidím jestli si nakonec něco vyberu nebo ne :) ale snad jo :)

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>