Extatické zážitky v hudbě

Několikrát jsem si pokládal otázku co člověka tolik táhne k hudbě a ke klavíru konkrétně? Jak je možné, že nám tolik imponuje tento způsob vyjadřování? Je to věc sebereflexe nebo spíše způsob sebeprosazování a ukazování se?

Potkal jsem již mnoho lidí co s klavírem buď úplně začínali, byli v pokročilejší fázi hraní a nebo lidé, kteří se hrou na klavír profesně zabývali. Všichni však měli něco společného …. jakmile se začalo mluvit o klavíru a hry na něj, všem se rozzářily oči a začala působit neuvěřitelná skrytá síla. Předávání informací a zkušeností v takových chvílích působilo až mysticky. Pokud se Vám poštěstilo dostat se do takové skupiny lidí, které spojuje touha k hudbě a mohli jste si v této skupině jako klavírista zahrát spolu s rytmikou (basa a bicí), nemusím už o tom více psát. Při hře v takovém uskupení se stáváte buňkou v organismu a tepete v rytmu se spoluhráči. Jedná se o neuvěřitelný zážitek spolupráce, kolektivnosti a týmového ducha. Pokud vám navíc při hře zůstává dostatek pozornosti, můžete si poté plně uvědomovat tuto pospolitost a také ji patřičně prožít :)

V mém případě je hra na klavír jakýmsi sebevyjádřením a také touhou po opakovat prožitky. Několikrát se mi podařlo při sólové hře dostat se s posluchači do takového stavu, kdy se jako jedinec přestanete vnímat a splynete s posluchači. Každý vrchol fráze je poté bodem, kdy posluchače napínáte až k prasknutí a vedete je k zážitkům uspokojení s poslechu. Tato zkušenost se těžko popisuje, ale věřil bych, že něco takového zažívají např. domorodci při rituálních tancích. Při nich se plně ponoří do sebe a v často jednoduchém doprovodném rytmu tancují až do trasových stavů. Obtíží opakovat takový zážitek při hře na klavír je v komplikovanosti naší evropské hudby, uvolněnosti, oddanosti a jiných podvědomých bariér viz Zlé zvyky čí zlozvyky I.

Pokud tedy pociťujete stejné nutkání při hovoru a nebo hře na klavír (u těch kteří již hrají na klavír), asi byste s ní měli začít a proniknout do tajů této misteriózní záležitosti. Pro mnoho lidí je hra na klavír neuvěřitelně obtížná až nepřekonatelná a taky se jí ve skrytu duše bojí. Myslím však, že pokud má člověk dostatek kuráže, dokáže cokoli.

Jak říká slogan NIKE – Just do it ! (prostě to udělej) :)

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>