A sample text widget

Etiam pulvinar consectetur dolor sed malesuada. Ut convallis euismod dolor nec pretium. Nunc ut tristique massa.

Nam sodales mi vitae dolor ullamcorper et vulputate enim accumsan. Morbi orci magna, tincidunt vitae molestie nec, molestie at mi. Nulla nulla lorem, suscipit in posuere in, interdum non magna.

Druhy klavírních úhozů

Těžko se slovy popisuje tak typický zvukový prostředek jakým je klavírní úhoz. V každém případě, zkusme se na tuto problematiku více zaměřit a naleznout pro nás důležité poznatky,které nám mohou napomoci v práci u klavíru.
Je jisté, že klavírní tón je u každého hráče trochu rozdílný. Mohli bychom říci, že záleží na fyzických dispozicích klavíristy a nebo způsobu,
jakým pracuje s přenášením váhy rukou. Dalším faktorem může být uvolněnost a nebo naopak napětí při hře, způsob sezení u klavíru a samozřejmě velikost ruky případně tloušťka prstů (poslední z uvedeného rozhodně neznamená, že by hráč s menším rozpětím ruky nemohl plně hrát na klavír, jak se mezi začátečníky traduje…)
V zásadě rozlišujeme dva druhy klavírního úhozu, které jsem si pracovně pojmenoval Mozartovský a Beethovenovský. Toto rozdělení je založeno na praci s přenášením váhy rukou při hře.

Dělení:

„Mozartovský úhoz“ jsou lehce nadzvednuté ruce, kde zvukovost tónu je řízena tzv. drobnou technikou z prstů. Vzniká lehký, třpytivý a vzdušný tón. Tímto způsobem je hrána většina klasicistní klavírní literatury. Technika hry tak může dosahovat nejrychlejších temp a brilantností. Touto technikou jsou hrány stupnice, běhy, licky (v jazzu – opakující se patterny) aj. Co se týká dynamiky (hlasitosti hry), pohybuje se tento typ úhozu maximálně do hladiny „mezzoforte“ (středně silně).
Příklad „Mozartovského úhozu“ v podání vynikajícího pianisty Horowitze.
„Beethovenovský úhoz“ je hrán celoh váhou ruky vycházející až z ramenního kloubu. Vzniklý tón je pevný, těžký a silný. Ve výsledku je oproti „Mozartovskému úhozu“pomalejší, těžkopádnější a méně technický. Uživáme ho při hře v pomalých tempech při vynášení hlavní melodie nebo při hře zvučných akordů (např. Čajkovského klavirní koncert Bbmoll). Dynamicky se dostáváme do síly „forte“ (silně).
Příklad „Beethovenovského úhozu“ v podání stejného interpreta – Horowitze.
Jak vidíte, rozdíly těchto dvou přístupů jsou veliké. Často se stává, že techniku úhozu musíte několikrát během hry měnit a přispůsobovat ji okolnostem ve skladbě. Dalo by se říci, že pokud klavírista plně pochopí a zažije typy klavírních úhozů, má z poloviny vyhráno.

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>